Podniká od sametové revoluce a za těch více než 30 let vybudoval firmu, jejíž produkty znají po celém světě. Ultralighty vyrobené na hradeckém letišti patří mezi to nejlepší ve své kategorii. Zároveň se Jiří Tlustý nebojí říct narovinu svůj názor a občas na to i doplácí. Ale takový už on je, a i to je možná jeden z dílků jeho úspěchu u nás i ve světě.
Každý podnikatel rád ukazuje svoje produkty nejen obchodním partnerům, ale i návštěvám. Občas by to ale mohl být problém, zvláště v případě firmy TL-Ultralight Jiřího Tlustého. Jeho produkty totiž nepatří k nejmenším. Ale on si s tím moc hlavu neláme, takže při vstupu do jeho království, kanceláře v horním patře budovy na hradeckém letišti spatříte ultralight v celé své kráse. Nádherné prosklené místo s výhledem na přistávací dráhu by si přál asi každý fanda letadel.
Otevřeně a naplno mi věnoval 2 hodiny svého času, ukázal firmu a bez vytáček odpověděl na všechny mé všetečné otázky.
Člověk při vstupu do vašeho sídla neví, na co se dříve dívat. Krásná letadla, uchvacující výhled a další artefakty připomínající, že jsme u někoho, kdo dělá naplno to, co ho baví. Pořád je létání váš největší koníček?
Létání je koníček i vášeň, která je na celý život. Samozřejmě mám i jiné záliby, ale létání a výroba ultralehkých letadel je můj denní chleba.
Musím se přiznat, že jako hradecká patriotka jsem vás neznala, čím to je?
Především tím, že nejsem asi úplně člověk, který by plnil stránky novin nebo internetových portálů. Téměř veškerá naše produkce je zaměřena na světové trhy, pouze zhruba 5% vyrobených letadel zůstane u nás. Ale to neznamená, že nejsme patrioti. Zaměstnáváme ke stovce lidí z regionu, převážně z Hradce, já sám v Hradci bydlím a mám to tu moc rád.
Vaše výrobní hala i sídlo patří mezi novější stavby, jak jsme na letišti dlouho?
Na letišti jsme od roku 2006. Tehdy jsme z kapacitních důvodů museli hledat nové prostory, původně jsme sídlili také v Hradci, ale v místě, kde nebyl možný rozvoj. Tehdy jsem se poohlížel po nějakém místě, které by nám dovolovalo zvýšit kapacity a zároveň mít i vlastní přistávací a vzletovou dráhu.
Logicky se asi nabízelo letiště?
Přiznám se, že jsem na letiště zprvu moc nechtěl, přidanou hodnotu jsem viděl ve vlastním „království“, ale tehdejší primátor Oldřich Vlasák mě nakonec přesvědčil a my zvolili variantu výstavby v areálu letiště.
Když se podíváte zpětně, nelitujete?
Když si vzpomenu, co mi tenkrát slibovali, musím se hořce pousmát. Ale nechci si stěžovat, byla to moje volba, a i přes spíše stagnaci, než rozvoj letiště se nám v našem businessu daří.
Děláte rozhovor s Eliškou, postavou z historie, můžeme tedy trochu fantazírovat. Jak byste chtěl vidět letiště v ideálním případě?
Víte, možná by stačilo, kdyby ti, co sedí ve vedení města brali podnikatele ve městě jako rovnocenné partnery. Protože mám pocit, že jestli něco chybí, tak partnerství ve smyslu win-win. Pak může můj úspěch přinést úspěch i městu. Zaměstnáváme Hradečáky, platíme zde daně, investujeme vydělané prostředky do rozvoje a od města chceme v podstatě jen pomoc ve formě spolupráce. A ta by měla vzniknout třeba na základě vzájemné diskuze.
To jste mi ale neodpověděl na to, jak by podle vás letiště mělo vypadat?
Hradecké letiště nebude a nemělo by být nikdy plnohodnotným letištěm po vzoru třeba Pardubic. Mělo by se rozvíjet spíše směrem k technologickým projektům, které přinesou městu nové příležitosti a lidi. Samozřejmě se zachováním části leteckého provozu. Dokud ale nebude v čele města vizionář, který uvidí příležitosti a bude je umět realizovat, nic moc se nezmění.
Pojďme skončit pozitivně, co vás čeká v příštím roce?
To je samozřejmě otázka, nikdo neví, jak se bude vyvíjet pandemie. My ale nemůžeme čekat, takže vyvíjíme nový typ letadla, rozvíjíme obchod a snažíme se vylepšovat naše stávající portfolio. Víme, že nám do klína nespadne nic zadarmo a já věřím, že se podaří v příštím roce spoustu hezkých věcí.
Eliška H.
